Abstrakt: Článek představuje model globální informační společnosti (GISp), jehož součástí je definice tří úrovní GISp, identifikace typů subjektů a jejich zařazení do vrstev, definice prostředků GISp a konečně rozšířená architektura podnikových informačních systémů.
Klíčová slova: globální informační společnost, informační systém, Internet, provoz 24x7, architektura IS
Informační společnost – pojem v posledních letech tak často používaný – není jako taková dávno jevem novým. Každá společnost je totiž svým způsobem informační. Jednotlivé interakce uvnitř společnosti (a s jejím okolím – ostatním světem) můžeme považovat za výměnu informací. Jinými slovy, pokud se setkají alespoň dva lidé, navzájem se ovlivňují, komunikují (a nemusí jít jen o komunikaci hlasovou). Co však můžeme pozorovat v historii několika let, je stále rostoucí význam informací. Informace čím dál těsněji ovlivňují stále více procesů v lidské společnosti. V důsledku jejich rostoucího významu se z nich dokonce stalo zboží.
Snadno nahlédneme, že růst praktického významu informací je umožněn prostředky informačních a komunikačních technologií (ICT1). Tyto prostředky umožňují sdílet v podstatě stejnou informaci (stejnou i ve smyslu jejího stáří) po celém světě. V současné době tedy společnost dostává skutečně globální charakter.
Charakteristiky globální informační společnosti můžeme shrnout do těchto bodů:
Setření hranic prostorových – díky prostředkům ICT není z hlediska přístupu k určité informaci podstatné, kde se nalézá tato informace a kde se nalézá subjekt informaci vyhledávající2. Náklady na získání této informace nejsou závislé na prostorovém rozdílu mezi informací a vyhledávajícím subjektem3.
Setření hranic časových – dříve jsme museli počítat s časovým zpožděním reakce na nějakou událost. Dnes je v mnoha případech toto časové zpoždění díky ICT velmi malé. Rychlá a znásobená reakce4 na událost po celém světě samozřejmě vyžaduje změnu přístupů k řízení a plánování. Rychlost reakce s sebou přináší i nebezpečí (například při rozšíření chybné zprávy). Se stíráním časových hranic souvisí i stírání výše uvedených prostorových hranic. Musíme totiž počítat s tím, že naše firma může být kontaktována i mimo obvyklý pracovní čas zákazníkem z jiné polokoule. Firma5 tudíž musí fungovat 24 hodin denně, sedm dní v týdnu (24x7).
Setření hranic sektorů ekonomiky:
Začínají si konkurovat i subjekty z různých sektorů – jde např. o problematiku přebírání vkladů klientů bank nebankovními institucemi (což s sebou dále nese tzv. pokles zprostředkování, tj. oslabení účinnosti politiky centrální banky).
Hranice mezi sektory se stávají neostrými – firmy rozšiřují své produkty a služby prostřednictvím ICT. ICT dále umožňuje spolupráci firem z různých odvětví, čímž se vytváří odvětví zcela nové. Firmy si musí uvědomit, které faktory mohou ovlivnit jejich úspěšnost – rozšiřování produktů, služeb a spolupráce za hranice vlastního odvětví sice zvyšuje šanci na posílení firmy, ale zároveň také rozmnožuje zdroje ohrožujících faktorů.
Co bylo právě popsáno, by nebylo možné, kdyby informace zůstala vyjádřená prostřednictvím hmoty. Taková informace se pomalu šíří, zabírá nepřiměřeně prostoru, je těžko měnitelná apod. Dnes si již těžko představíme sdílení informací bez prostředků ICT. Tyto prostředky také rozvíjí trh s informacemi jako zbožím. Nejdříve strategickým6, dnes však i zbožím spotřebním a účelovým. Cokoliv je možné vyjádřit elektronicky bez ztráty kvality primárního významu/smyslu (tj. případy, kdy hmota je jen nosičem informace), bude elektronicky vyjádřeno. A to proto, že je to snáze a levněji šiřitelné. (Kdo by nechtěl mít potřebné informace snadno dostupné s pokud možno mizivými náklady?) Firmy musí podle těchto nových možností přehodnotit charakter svých produktů a služeb.
Musí ovšem přehodnotit i postoj k ostatním subjektům na trhu. Již bylo zmíněno, že subjekty v globální informační společnosti mají větší možnosti a zároveň čelí větší konkurenci, a to jak ze strany subjektů vlastního sektoru, tak ze strany subjektů ze sektorů jiných. Vedle zvýšené konkurence pozorujeme další trend, který je zdánlivě proti zdravému rozumu. Jde o tzv. co-opetition (co-operation + competition), což znamená, že spolu spolupracují subjekty, které by dříve byly konkurenty. Jaký je cíl tohoto počínání? Synergickým efektem dosáhnout většího zisku, což je konečné hledisko ostatních cílů, kterými jsou snížení nákladů (výrobních, investičních…), získání dalších odbytišť/zákazníků a v neposlední řadě získání informací, především technologických a vývojových (z výzkumu).
Subjekty se dále musí přizpůsobit požadavkům ostatních, nejsou-li natolik silnými, že určují trend. Přizpůsobit se znamená kromě jiného změnit fungování (informačního) systému subjektu. To platí především ve sféře business-to-business (B2B). Jde-li o sféru business-to-consumer (B2C), jde o to, kdo dříve, levněji a pohodlněji poskytne určitou službu (tj. i prodej určitého výrobku) zákazníkům (což není nic převratného, jen je nutné podívat se na to z nového hlediska).
V duchu předchozího výkladu je možné nastínit model globální informační společnosti. Tento model poskytuje jednotící rámec, přes který je lze globální informační společnost (GISp) definovat a pomocí něhož je možné GISp rozumně dále rozšiřovat tak, aby nedocházelo k nespojitostem ve vývoji. V budoucnu se může objevit nějaké nové paradigma, které dosavadní chápaní společnosti zcela změní. Bohužel v tomto článku mohu o takovém paradigmatu hovořit pouze ve smyslu, že ke změně v chápání může dojít, avšak nemohu popisovat, k jaké změně dojde. Kdybych mohl, psal bych pravděpodobně úplně jiný článek.
Ale zpět k modelu GISp. Níže uvedený model je vystavěn z hlediska fungování vzdálených vztahů, konkrétně vzdálených transakcí7 mezi dosud cizími subjekty, a z hlediska pozic jednotlivých subjektů a možností propojení s ostatními. Jeho součásti jsou uvedeny na obr. 1
obr. 1 - Model GISp - přehledové schéma
Model je v prvním náhledu rozdělen do tří úrovní, z nichž každá má jiné poslání a mezi kterými fungují specifické vztahy (obr. 2). Těmito úrovněmi jsou:
Úroveň právního a pracovního rámce
jako v běžném životě určuje pravidla minimální morálky (zákon, řešení konfliktů apod.)
určuje metapravidla – pravidla pro vytváření standardů, dalších právních norem… (nemůžeme očekávat, že to, co platí dnes, bude platit věčně, ale můžeme se dohodnout na pravidlech, jakým způsobem pravidla rozšiřovat a měnit )
musí být nezávislý na technologiích, ale musí odrážet požadavky vyplývající z aktuálního chápání společnosti
Úroveň integračních a infrastrukturních služeb
podle právního rámce umožňují tyto služby „fungování GISp“
Úroveň producentů a konzumentů
podle právního rámce využívají integračních a infrastrukturních služeb k lepšímu provozování své činnosti (výroba a služby, spotřeba, vzdělávání, kultura, zábava atd.)
subjekt z této vrstvy může být producentem i konzumentem zároveň (např. firma vyrábějící zboží zároveň využívá služeb daňových poradců, univerzita poskytuje vzdělání, čemuž potřebuje přístup k širokému okruhu znalostí, pokud je sama nevytváří…)
obr. 2 – Úrovně modelu GISp
Konstrukce obsahů jednotlivých úrovní by měla postupovat zdola nahoru, zatímco aplikace těchto obsahů by měla naopak být prováděna shora dolů:
Integrační služby se tedy odvíjejí od potřeb producentů a konzumentů, neboť subjekty úrovně integračních služeb automaticky nabízejí takové služby, za které jsou jejich uživatelé ochotni zaplatit. Právní (pracovní) rámec je vystavován podle potřeb obou nižších vrstev. Není totiž možné, aby závazná pravidla byla definována bez ohledu na subjekty, které se podle nich mají řídit (nehledě k tomu, že úroveň právního rámce je v podstatě placena z příjmů nižších úrovní, a tak je i v samotném zájmu subjektů úrovně právního rámce vytvořit taková pravidla, která nižším vrstvám nejvíce vyhovují8). Konečně aplikace nových produktů, služeb, opatření na jakékoliv vrstvě musí být v souladu s vrstvou vyšší nebo stejnou (musí být podle platných zákonů, musí vyhovovat určitým standardům apod.).
Rozdíl mezi konstrukcí obsahu a aplikací je v tom, že aplikace je aktivita subjektů zaměřená na stejnou nebo nižší vrstvu a je víceméně individuálního charakteru, co se původce aktivity týká, zatímco konstrukce obsahu je reakcí na požadavek na změnu/rozšíření (pravidel, formy služeb…), který vychází od skupiny subjektů reprezentujících danou vrstvu (či jen její část – z určitého hlediska).
Jiným úhlem pohledu na model GISp je pohled přes subjekty GISp. Subjekty GISp jsou původci konstrukce obsahu anebo aplikace. Zařazení subjektu pouze do jediné úrovně však není možné (viz dále). Subjekty GISp jsou přibližně tyto:
Subjekty spíše právního (pracovního) rámce:
státy (zákonodárná, výkonná i soudní moc, specializované instituce, občanská sdružení; v ČR zmiňme ÚSIS – www.usiscr.cz, SPIS – www.spis.cz, v USA pak NIST – aktivity Federal Information Processing Standards - www.itl.nist.gov/fipspubs, Information Infrastructure Task Force - iitf.doc.gov, National Information Infrastructure - nii.nist.gov… )
Subjekty/soustavy subjektů spíše integračních a infrastrukturních služeb:
(tele)komunikační infrastruktura
Subjekty spíše z vrstvy producenti a konzumenti:
státní správa
Jak je uvedeno výše a jak je patrné ze seznamu subjektů, úrovně modelu se přes jednotlivé subjekty prolínají. Je to dáno charakterem těchto subjektů a požadavky na ně kladenými. Znázornění a bližší vysvětlení je na obr. 3
obr. 3 – Prolínání úrovní GISp
Občané volí své zástupce do parlamentů států, čímž se vlastně dostávají až do vrstvy právního rámce. Státy formují mezinárodní organizace a zajišťují tak společné postupy a harmonizaci v různých oblastech. Dva posledně jmenované subjekty prostřednictvím svých úřadů, komisí, institucí atd. využívají integračních a infrastrukturních služeb. Vedle toho mohou působit jako certifikační autority.
Podniky (jako organizace zakládané občany) vytvářejí různé (nadnárodní) aliance, čímž se mohou dostat do vrstvy právního / pracovního rámce. Zároveň můžeme pozorovat, že se některé podniky snaží dostat do vrstvy integračních a infrastrukturních služeb (např. zprostředkování platebního styku). Jiné podniky do vrstvy integračních a infrastrukturních služeb patří ze své podstaty. Takovými podniky jsou banky, telekomunikační podniky a certifikační autority.
(Pro zjednodušení nejsou na obrázku naznačeny vztahy, kdy subjekt formovaný občanem zakládá komerční organizace.)
Těmito prostředky jsou ICT, pomocí kterých je možné provádět bezpečnou vzdálenou transakci s právně garantovaným důsledkem. ICT jsou pochopitelně neustále ve vývoji, čímž mohou ovlivnit charakter společnosti (třeba tak, jak se děje v posledních několika letech). Proto je nutné vytvářet právní/pracovní rámec pokud možno na technologiích nezávislý. Zároveň je však potřeba určit standardy, které zajistí možnost globální komunikace. K vytvoření právního/pracovního rámce je bezesporu nutná spolupráce subjektů různých vrstev.
Technologie GISp musí zajistit (viz též obr. 4):
Flexibilní propojení - Aby byla možná globální komunikace, je zapotřebí technologie, která každému nezávisle na jiném subjektu umožní s minimálními náklady kontaktovat kohokoliv jiného a komunikovat s ním pokud možno všechny možné kvality, které dokážeme vnímat.
Bezpečnost
Komunikovaná data nesmí být zneužita třetí osobou. Proto je nutné jejich utajení a zároveň zabránění jejich modifikace (nebo alespoň možnost zjistit, zda data byla cestou modifikována). Zpráva dále musí být unikátní (aby nebylo možné zneužít zprávu opakovaným zasíláním).
Dalším bezpečnostním prvkem je identifikace původce zprávy – chceme si být jisti, s kým komunikujeme. Zároveň je pro platnost právních úkonů na dálku nutné zajistit, aby původce zprávy nemohl odmítnout autorství dané zprávy.
Musí být též možné bezpečně uzavřít smlouvu na dálku, tzn. zajistit, aby obě strany měli k dispozici totožný elektronický dokument a aby ani jedna ze stran nebyla schopna bez spoluúčasti druhé strany dokument změnit tak, že by z toho pro druhou stranu vyplývaly jiné povinnosti či omezení práv (nutnost identifikace původce pochopitelně zůstává).
Při vzdáleném kontaktu nevíme, zda informace poskytované druhou stranou jsou důvěryhodné (finanční situace, kvalita prodávaného výrobku…). Je nutné alespoň na určité úrovni zabezpečit objektivní správnost vybraných informací – ručení třetím, nezávislým a všeobecně důvěryhodným subjektem.
Problematice bezpečnosti je věnován seriál „Utajené komunikace“ v časopisu CHIP (2/95 – 12/95) a množství web-stránek (nejlépe za všechny snad http://www.rsa.com/rsalabs/faq).Společný jazyk - Je nutné stanovit určité konvence, standardy atd., aby bylo možné globálně a flexibilně komunikovat. Společný jazyk se týká jak výše zmíněného flexibilního propojení a bezpečnosti, tak aplikací, které jsou nad oběma těmito technologiemi vystavěné.
obr. 4 – Prostředky umožňující fungování GISp
Právní/pracovní rámec musí garantovat, že použití těchto technologií (a dalších, které se mohou objevit) bude v souladu s „dobrými mravy“. Určení „dobrých mravů“ však nespadá do modelu GISp.
V souladu s uvedeným výše je potřeba určit novou podobu architektury informačních systémů (IS) jednotlivých podniků, ať už z vrstvy integračních a infrastrukturních služeb nebo z vrstvy producentů a konzumentů (viz obr. 3). Zajímá nás problematika splynutí podniku s okolím, resp. jeho integrace s globální informační společností.
Podnik, aby byl v současné a budoucí době konkurenceschopný, musí být
dostupný non-stop,
schopen komunikovat s celým světem (kultura, jazyk…),
připraven na specifické požadavky zákazníků a své chování podle toho přizpůsobit, což kromě jiného znamená:
vstupy do výroby požadovat, jen když je potřeba vyrábět
Výše uvedené platí s různou mírou pro všechny podniky poskytující nějaký produkt/službu na komerční bázi i třeba pro státní správu (přestože jde o „podnik“ s monopolním postavením a platby „zákazníků“ – občanů jsou nezávislé, nebo do jisté míry nezávislé, na poskytovaných službách – daně, poplatky, kolky…).
Rovněž tím není zavržen přístup aktivní nabídky (kdy podnik nabízí zákazníkům hotové produkty či zejména služby). Tento přístup může být naopak rozšířen o nabídku konkrétním zákazníkům, kdy se nabídka formuje podle charakteristiky daného zákazníka.
Protože praxe již několik let potvrzuje fakt, že informační systémy zvyšují konkurenceschopnost podniku, musí architektura IS podniku odrážet požadavky globální informační společnosti (i její architekturu). Podíváme-li se zpět na obr. 2, vidíme, že IS podniku musí být v souladu s platnou legislativou a standardy. Potom může být využitím integračních a infrastrukturních služeb propojen s ostatními subjekty.
Propojení s ostatními subjekty znamená napojení pomocí prostředků GISp (obr. 4) na zákazníky, dodavatele, partnery, banky a stát.
Globální architekturu IS podniku můžeme tedy jednoduše znázornit následovně (vyjdeme-li z dosavadního modelu v [DOH97-1]):
obr. 5 – Globální architektura IS podniku
Změna oproti předchozímu modelu architektury spočívá v následujícím. Dosud oddělené partie EDI a OIS byly sloučeny v jednu ještě spolu s novým prvkem – WWW. Tím je naznačen již široce nastoupený trend k využívání technologie WWW v koncových uživatelských aplikacích, která umožňuje jednoduchý a přitom flexibilní vzdálený přístup k systému. OIS-WWW-EDI se v podstatě částečně překrývá s prostředky GISp (obr. 4). Ty jsou důležité pro zákazníky, kteří se stávají přímými uživateli informačního systému podniku. Analogická situace nastává na straně dodavatelů, kdy se však sám podnik stává uživatelem jiného systému.
Vedle posledně jmenovaných částí přibyla do modelu architektury další, zahrnující
partnery podniku:
teleworking
banky (jako speciální případ partnera)
Mezi dílčími architekturami má primární význam v GISp procesní architektura, která musí umožňovat podniku vhodně reagovat na zákaznické požadavky. Jak vyplývá z předchozího, je nutné „natáhnout“ procesy až k zákazníkovi. Jeho požadavky přímo spouští procesy v systému podniku. Primárním procesem je vyřízení objednávky, který spouští další procesy, mezi nimiž teprve najdeme výrobu apod.
Dalším měnícím se prvkem je technologická architektura. V této souvislosti pouze opět připomínám obr. 4 a fakt, že IS podniku přesahuje jeho hranice. Bude-li technologická architektura vyhovovat těmto požadavkům, nezáleží na konkrétní realizaci. Můžeme však sledovat přesun aplikační vrstvy (hovoříme-li o C/S architektuře) směrem k serveru, kdy u uživatele zůstává jen logika uživatelského rozhranní (pro zákazníka bychom to mohli nazvat Customer User Interface). V jiných případech, např. teleworking, se může zpracování více přiblížit uživateli (klientovi). Obecně lze říci, že pro samostatnější práci je vhodnější hard-client. Dokonce se může stát, že si obě strany vymění role (ze serveru se stane klient a opačně). Tím se dostáváme k outsourcingu, zde k outsourcingu zaměstnanců či celých útvarů. Otázkou zůstávají konkrétní realizace vztahů (viz [BRU98-1]).
Současný stav ještě plně neodpovídá zde uvedenému modelu GISp. Ten se snaží poskytnout uchopitelný rámec, pomocí kterého by bylo možné lépe se v GISp orientovat, a to s ohledem na budoucí vývoj. Jak jsem uvedl, může dojít k vývoji zcela odlišnému. V této době se však domnívám, že společnost spěje k uspořádání, které bude přibližně tomuto modelu odpovídat.
This article starts with a presentation of global information society’s (GISp) characteristics. After this preface, a model of GISp is proposed. The model consists of layers, subjects, means, and architecture of subjects. There are three layers in the model (see fig. obr. 2 – Úrovně modelu GISp): legal & working framework, integration & infrastructure services, and producers & consumers. The subjects are: international organisations (UNO, OECD, EU…), supranational organisations/associations/unions (ISF, EUROBIT, HLSG…), certification authorities, banking sector, telecommunications, companies, state administration/Civil Service/government administration, and citizens. Every subject belongs to a certain layer. However, we can see relationships between the layers (fig. obr. 3 – Prolínání úrovní GISp). The means of GISp are flexible global interconnection, security (content and uniqueness of messages, sender identification + non‑repudiation of message, remote contract signing, guaranty of quality), and common language (standards, conventions etc.) – see fig. obr. 4 – Prostředky umožňující fungování GISp". Finally, an enhancement of enterprise information systems architecture with emphasis on wide co‑operation and interconnection with suppliers, customers, and partners is presented.
Literatura:
[BRU98-1] |
Bruckner, T., Voříšek, J.: Outsourcing informačních systémů, EKOPRESS, 1998 |
[DOH97-1] |
Dohnal, J., Pour, J.: Architektury informačních systémů, EKOPRESS, 1997 |
Šlapák, O., Voříšek, J.: „Integrace v globální informační společnosti“ ve sborníku konference Systémová integrace, 1999 |
1 Z anglického Information and Communication Technologies
2 Abstrahujme nyní od rozdílu mezi daty a informacemi.
3 Nesmíme však zapomenout na potenciální náklady získání informace dané jejím vlastnictvím (např. za průzkumy či výzkumné zprávy komerčních společností se platí nepřehlédnutelné peníze).
4 Ustálil se termín butterfly effect, který metaforicky vyjadřuje dnešní význam šíření informace: „Mávnutí křídla motýla způsobí uragán na druhé polokouli.“
5 Nemusí jít o firmu globálního charakteru. Snadno si představíme zákazníka, který je momentálně na cestách a potřebuje od své známé a osvědčené domácí firmy nějakou službu. Nebo zákazníka, který sice není na cestách, ale z různých důvodů nemohl firmu kontaktovat v obvyklém čase.
6 O tom, že kdo má informaci, má potenciální moc, se vědělo již před několika tisíci lety.
7 Jde o transakce, které lze považovat za rovnocenné s transakcemi provedenými tzv. „osobně a papírově“.
8 A děje se tak ve vzájemné spolupráci subjektů všech vrstev.
9 Certifikační autority v nejjednodušším vyjádření zaručují bezpečnou identifikaci partnera při vzdálené transakci. V širším pojetí mohou podobné subjekty ručit za kvalitu nabízeného zboží a služeb, ale i za pravdivost údajů o osobách (viz [SLA99-1]).
10 Možné chápat jako globální informační infrastrukturu.
11 Outsourcing viz [BRU98-1].